*
Náhodou jsem to nevěděla!
Tvůj obraz sněd mi cizí pes
Tvá vůně vlétla do kostela
Tvůj dotek smyl déšť, co mi vlez´
až na kůži a místo Tebe
tam kreslí tenké linie
I mně se stýská, až čas zebe
Kdy už ho spolu propijem´?
°
Náhodou jsem to netušila!
Tvůj obraz zvadl jako květ
Tvá vůně cesty zahradila
Tvůj dotek zmizel, aniž řek´
kdy se mi vrátí k oživení
projít se kůží sem a tam
I mně se stýská po hlazení
a že Tě v slasti zacuchám…
**
že běhá kolem chundeláček
nejspíš jsi sotva věděla
když zvon (nebyl to umíráček)
o stesku pěl z kostela
tak obraz, tu kresbu v písku,
poškrtaly psíka ťapky,
měl žebrákovu střežit misku
času nechat průběh hladký
když vadne květ, což má háček
vůni kapka deště smyla,
že přiběhne chundeláček
to jsi jistě netušila
:o)
Jiří
11.05.2011 10:32:00 | j.c.
Cuchala jsem v čera v náručí,
v dotykách se nachala hýčkat,
s polibky mluvili jsme tajnou řečí,
až skočily jsme spolu... u m i l o v á n í
Šuměnko, děkuju za počtení. ST!*** ať k Tobě doletí.
11.05.2011 07:50:00 | NikitaNikaT.