Touha

Touha

Krajem opět jarní vítr vane
květiny vůní svou lákají
na posly lásky své čekají,
motýli s květy se líbají,
a srdce každému vzplane

Rozkvetlá alej kol cesty
bílým závojem oděná
květiny jsou jejich nevěsty.

I slunce pro lásku vábilo.
Modravé zvonky v trávě zvoní
lásky čas- lásky čas- pro ní
a rty tiše do větru šeptají
Jarmilo, Jarmilo...

Zrak bloudí po kraji, daleko tam,
kde zemč s oblohou se snoubí
a slunce chodí spát.
Daleko, za obzor planou mé touhy
po větru přání svá posílám.

Daleko větře leť, tam kde se říká
kraj Manky, Cipíska
strašného loupežníka.
Černé oči hledej, černý vlas
sametový hlas.

Tam srdce je lapeno do lásky sítě
vyřiď tam mé milé: Miluji Tě.