Neznáménu

Už je to dávno,
co ze snů tě znám.
Už je to pár let,
co jsi se na mě smál.
Uteklo spousta vody,
než jsem tě znovu našla
a neuplyne ni minuta,
než si mě najde tvá láska.

Teď to píšu
a teď to vím,
že se moc nepletu
a že si dost zakusím.
V tvých očích kvete má budoucnost,
v mých leží tvá kariéra zářivá,
náš život splyne
a já budu marnivá.

Žíznivá po tvých polibcích
a tesklivá po tvých dotecích.
Budu klesat v depresích,
když mě jen na chviličku opustíš!
Za nocí bezedných budeš mě objímat
a laskat mé tělo v náručí...
Chci být zlíbaná tak,
že i hvězdy zblednou závistí...

Co dodat jen?
Snad-že to není jen sen.
A že se to stane,
možná i stalo
a úsměv tvůj zasáhl
celé mé tělo.
Zvednuté obočí
a smích v očích...

To je to, co v tom snu vidím
na co neustále myslím!
To je to, co mi brání ve spánku-
tvá tvář a tvá vůně santalu.
Však na ten tvůj úsměv nezapomenu
a na tvé oči také ne.
Budu stále doufat,
že se znovu potkáme...