O smutku

Proč úsměv z tváře mizí,
a štěstí je mi cizí?
Když na východu svítá,
proč neštěstí mě vítá?

Kam se poděla vášeň,
kam se poděl ten lživý cit,
co říká, že má smysl dýchat
chodit, čekat a být?

Tak životem svým znavená,
ptám se co to znamená.
Vše do ticha se pohrouží,
je napětí jak před bouří.

Tak přijď a otevři mi oči,
dej, ať ta dlouhá noc skončí,
snad zazpívej mi jedinkrát,
než přijde zase štěstí kat.