hořká chuť medu

Hořká chuť medu,
který jsi mi namazala kolem úst.
Hořká jako chuť jedu.
Navždy raději v srdci držet půst.

Duše na temnotu si zvykla,
proč lákáš ji ke světlu?
Stejně tam žádné není,
bylo to jen zoufalé snění...

chuť hořká, jako Becherovka,
hrdlo, duše cáry se svírají.
Na židli holubice sedí,
křídla zlatým perutím mávají...
prý má je, nárok si dělám,
teď ptám se sám sebe co si to nalhávám...

holubice která měla být mou svobodou,
stala se mým vězením, vnitřní zhoubou.

Svíravý pocit na duši.
Já ji ještě mám?
Vždiť dávno z ní zbyl jen cár...

holubice mi ji vrátila,
ale já ji nechci zpátky.
Před lety se mi ztratila,
už nechci zažít ty hádky...

hádky kdy srdce přemlouvá rozum a rozum srdce,
už dost! Už dost mám z toho zjizvené ruce.
S nadějí na cestu jsem se dal,
však čekala mě jen bolest a žal.

Oheň ve mně vzplál,
nebudu ho živit dál.
Raději uhasím a zničím vše,
nechci žižkovu naději,
raději ať pomine!