Tolik dní

Zamčená ve věži kouká se na noční oblohu.
Počítá hvězdy a nemůže se dobrat konce.
Tolik hvězd, tolik dní,
kdy bude ten poslední?
Z očí stékají jí slzy,
plačky doufá, že bude to už brzy.
Všechno mělo být jinak, všechno mělo být jednodušší,
místo toho jí teď srdce stále buší.
Láska se chce z něho dostat ven,
však ono je zakryté kamenem.
Jen jeden klíč k němu je,
ten který za mořem miluje.
Snad...
Až zas budou spolu a né od sebe,
klíč a kámen zapadne do sebe.
A až klíč bude dřímat v kameni,
oba spolu zkamení.
Už nikdy dalko, už nikdy sami,
už navždy spolu a milováni.