*
Mé nitro mluví slovy
co nejdou zapsat tak,
jak bych si přála
A proto nevypovím
co umí říkat zrak
když něha z očí sálá;
°
o tom, jak uvnitř duše
jsou hejna motýlí
a křídly třepotají
A Ty, aniž to tuše
jsi víc než na chvíli
rozkvetlý v zimním háji
°
o tom, jak uvnitř těla
je vábna dávná tíž
a proplétá se mnou
A já, aniž bych chtěla
jsem síle lásky blíž
Tak křehká pojednou…
**
rozkvetlým zimním hájem
kam motýl chodí spát
jak pozdní víno zrajem
těch lesklých koní stádem
vábně se proplétat,
jimž stal ses vozatajem
a s každým novým ránem
křehkou chci se stát
v mém nitru kde máš nájem
***
Jiří
16.05.2011 17:53:00 | j.c.
Tak křehká a krásná jako samotný pel motýlí...
tak jemná a půvabná, jako luční kvítí vonící...
Nádherné počtení. ST!***
16.05.2011 08:01:00 | NikitaNikaT.
Ti motýlci břiše
A mluva beze slov
A spousta něhy tiše
Ti šeptá, miluj ho
16.05.2011 07:49:00 | labuť
Pověz, kam chodíš na ta krásná slova,
jež každičké ráno rodíš znova a znova.
ST
16.05.2011 07:20:00 | Kars