*
Hladím Tě po zádech
když spánek přemoh´ tělo
a mysl našla snový břeh
°
Já se svou touhou bdělou
nacházím dlani cesty cest
a nabádám ji; nevynech´
tu ani kousek, nech se vést...
°
Hladím tě bez dechu
když spánek si Tě vzal
a vynesl Tě nebi na střechu
°
Já v tichosti Tě střežím dál
procházím hebká území
a ponoukám; jen napěchuj
si ruko vůni, jež mě oněmí…
**
Včera měl hlavu na mém klíně a hladila jsem ho ve vlasech, než po ránu jsme znovu usnuli... krásné dílko, ST!**** za obsah.
19.05.2011 06:18:00 | NikitaNikaT.
Být básníkem co veršem vládne,
slov s duše stírajících šmouhy
též pohled mít, co nezestárne
živých vod bych sved Ti strouhy
Být věrozvěstem, strážcem brány
jíž Světlo, Mír a Víra proudí
tam úvahy nechám uschovány
i sudby, co Tě neodsoudí
***
Jiří
18.05.2011 14:06:00 | j.c.
ta má sílu! čtu ji pořád dokola ... je fakt skvělá, můj šálek kávy ...
18.05.2011 07:03:00 | nejsembásník