Ztrácím
Ztrácím
Anotace: po kolena v depce ... a vstávat se mi nechce...
drolím se jako rez z výhybky,
rozpadám se jak stará cihla,
není tu ruka, co by zdvihla…
Ztrácím se mezi zbytečnostmi,
nehledáš mě, jsi bezstarostný,
můj anděl strážný zakopává,
asi ho taky bolí hlava …
Zůstane ze mě starý krám,
stavíš si někde nový chrám,
pod prachem cest mé tělo hnije,
zůstala mi jen poezie …
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
... poezie, která mnohým pomáhá, někdy sílu ztrácí, ale více však dodává... Cesta spletitá, jednou budou naše slova letitá...
19.05.2011 06:16:00 | NikitaNikaT.
jo vím jak to bolí a tak je asi čas zvednout hlavu,začít si vážit svého zraněného já,,,nenech se zdrtit,,,nenech si vnutit dojem že jsi rezavá...nejsi a ať jsi jakákoliv stojíš za lásku a to nejsou slova útěchy to je pravda kterou jsem nalezla až po pokusu o sebevraždu,protože jsem si nevážila sama sebe...
18.05.2011 21:41:00 | la loba
někdy je chvíle tichu blíž
někdy je světlo od tmy dál
až v dlaně vítr zachytíš
pak v oni bolest rychle spal...
18.05.2011 12:39:00 | šuměnka
Smutná a moc hezká. Prouchané zdraví dokáže pěkně to žitíčko znepříjemnit. Vím,vím..
18.05.2011 09:30:00 | E.T.Jane
Ta depka z ní přímo sálá, ale nevěš hlavu, bude zase líp. Zažeň ten pocit smutku a koukni do sluníčka, umí občas kouzlit i úsměvy a já Ti jeden posílám. :-)
18.05.2011 09:02:00 | labuť