Nenávidím

Nenávidím tvoje oči,
co shlíží na mě shora,
když znechuceně se vzhůru točí,
jak dvě utržená kola.

Nenávidím tvoje rtíky,
co obviňují mě vinou,
a slova jako hroty píky,
když vlnou se z nich řinou.

Nenávidím tvoje ruce,
co za sebou mě vláčí,
když se mnou sem tam trhnou prudce,
však víš o co kráčí.

Nenávidím tvojí duši,
co vidírá mě den co den,
před řvem zacpávám si uši,
z nohy sundávám ti třmen.

Nenávidím tvoje kroky,
když vnucuješ mi jimi jít.
Teď vím, že to byly promrhané roky,
nechci s tebou více být.

Tak sbohem.