Nejdůležitější osoba v mém životě

Za život potkáš spousty lidí,
rodinu, přátele, Ty, jenž znamenají stát.
Málokdo, však do Tebe vidí,
málokomu, byl bys vše ochoten dát.

Vždy snad jednoho z nich nalezneš,
ať to bude muž či žena.
Věz, že pokaždé když na něj pohlédneš,
zvláštní síla bude Tebou prostoupena.

Co ale touto silou je?
Snad čistá láska, kterou člověk cítí?
Nebo něco jiného, třebas chemie?
A co když je to jen slunce, které nad ním vždy svítí.

Takový člověk může býti kdokoli,
přítel, nepřítel, rodič či snad někdo jiný.
Může udělat vlastně cokoli,
avšak pro Tebe, bude vždy ten jediný.

Ten jediný.
Ten, kterého se tak špatně hledá.
Může to trvat roky, dny i hodiny,
než osamělá duše s jinou se shledá.

Dlouho jsem hledal,
jako prázdná duše, proplouval světa krajem.
Nejspíše bych to i vzdal,
kdyby nestal se zázrak a život byl najednou rájem.

Když poprvé jsem ji spatřil,
srdce poskočilo mi radostí.
Konečně jsem věděl, komu obraz v myšlenkách patřil
a náhle bylo všude méně starostí.

Než má cesta konečně protla tu Tvou,
bylo to těžké, těžké jako náš svět.
Já však vím, že našel jsem onu osudovou,
Tu, jenž nelze popsat mocí vět.