o lásce

A zase tě volaly větry
skrz hory
a potulné lupiče a snílky
snad abys nezapomněl
že se z nocí stávají rána
snad abys neodcházel před svítáním
protože teď
už nejsi
možná že
šel jsi
kam volaly tě mořské panny
či rybářů sítě

snad jednou
staří šerpové
na hřebenech
zří tě

já ne.

já
jen na chvíli
jen na chvíli
tě (s)měla

v srdci mi pak
úzkost
.
.
.
hřměla