Zkrocená...

Láskou rozkvetl nám svět
a já tiše šeptám...jen pár vět
do noci... teď když spíš.
Jak zkrotil jsi mě
zdali víš?

Divokou kočku, potulnou lišku
jentak do klecí nezavřeš
tak proč teď vrní na tvém bříšku
bojí se, že dveře otevřeš?

Růžová pouta vždy děsily ji
stejně tak sliby, závazky
pak najednou však duše její
chytla se do oka od lásky.

A ten provaz kolem krku
náhle ji neškrtí a nebolí
opatrně svírá tvoji ruku
staré rány zase se zahojí.

Je mi jedno co na to ostatní
já stala se malou ochočenou liškou
a je krásné než se rozední
nechat se vést jen láskou...

A tiše ti pošeptat do tmy
teď když spíš
jak moc zkrotil jsi mě
zdali víš?

**Miluji tě**