Ty a já

Když tužka brouká si známou melodii
a v rytmu tanga rázuje po papíře,
zřetelně slyším, jak tóny do srdce mne bijí,
a koukám do cizích oken ve slepé víře,

že znovu ochutnám hořkosladký ret,
jež dívka zanechá na okně vychladnout,
tehdy jedno budou pád vzhůru i střemhlavý let –
náhle nemohu popadnout
dech.

Splněný sen přesto zůstává snem,
Picasso bezcitně zabrán do skládanky
nevšímá si, že ten rudý dílek patří sem,
musí uzavřít krvavý potok ranky,

která se po čase probudila do světa železné panny
vyzývající tepny na souboj o zbytky důstojnosti;
nechť vsadí si růži mezi rámy –
jen když budou pak hosti
spokojeni...