U všech čertů

Ďáblovi upsal jsem před chvílí duši;
když mizel, usmíval se –
jako by tušil,
že narazil na jednoho z těch bláznů,
co pro samou touhu lehkovážně si
řeknou: „Stejně živý nevyváznu.“

Krev vsákne se do pergamenu
a přání je splněno.

Už od rána tedy vyhlížím
příjezd své perly
v dlouhém bílém kočáru –
spíš ale naletěl jsem sladkým lžím,
pekelné kníže mě smlouvou oklamalo.

Měl jsem se podívat pod čáru...