Deštivé procitnutí

Je to stále stejné,
já jsem tady, Ty jsi tam.
Tak proč je to tak beznadějné,
když na Tebe se podívám.

Každý pohled, každá chvíle s Tebou,
jako balzám na duši zdá se být,
Bez Tebe je život stránkou bledou,
život, ve kterém mě nebaví žít.

Láska…co to sakra je?
Někdy štěstí, teď však krutá magie.

Spoustu času trávíme spolu,
jen tak a nebo vším.
Někdy to jde nahoru, jindy zase dolů,
a já stále přemýšlím.

Nač rozum? Proč myslet?
Cesta jasně stojí přede mnou.
Ta slova by změnila celý svět:
„Už chci stále být jen Tvou“

Jak krásné chvíle to jsou,
když naše prsty mohou se proplétat.
Jak myšlenky hlavou jdou,
že všechno je fajn a bude jen rozkvétat.

Pak mé rty, dotknou se Tvých,
zvláštní energie prostor naplní,
Těla protnou hranice svých
a sny se opět vyplní.

Miluju Tě,
proto to tak strašně bolí,
každé slovo, které tady píši.
Protože ženu tohle soukolí,
do obrovských výšin.

Až jednou spadnu,
nevím, zdali budeme spolu,
jestli ano, tak to s Tebou zvládnu,
jestli ne, nepůjdu snad dále dolů…