Příběhy z krysařovi flétny: Noci probdělá, jak sladká jsi…

Když přicházel jsem do tohoto města,
Netušeje, že dávná bude se opakovat cesta.
Náhle tu stojím u bran města
A pozoruji okno, v němž mohla by spát krysařova nevěsta.

Ta dívka, nepodobá se dívce z dávné písně,
Není plavovlasá a nedívá se na mě přísně.
V jejích očích vidím úctu a obdiv,
Jak znal bych ji již dřív.

Jak dřív bych ji znal, ale nespatřil,
Jak byla by černý démant, jenž mi nepatřil.
Nepatřil, mnoho let,
Náhle však z nebe ke mně slét.

Cítím, jak ve mně zažehl se plamen,
Srdce opět bije, není již tvrdý kámen.
Oči zas plny zájmu mám,
Snad nebudu odcházet zase sám.

Ach, noci probdělá,
Jak sladká jest píseň tvá.
Krysaři nikdy nevadilo, že spáti v noci nemůže,
Nyní však spát ni nechci, vůně sladká vkrádá se do duše.

Zítra řekla, že sejdem se,
Tak jen doufám, že vítr mi ji přinese.
Snad je dobrá a čestná,
Ne, jak dívka, Agnes, zrádná a záletná…