Palouk smutných očí

Zpívající víly,píseň lučních květů,
víly minulosti loukou tančí.
Vzpomínky na smutky zrádných světů,
kvítek srdce hladí, přesto ho tolik ničí.
Kapka v kapce,rosa ranní mění se v pláč.

Palouk smutných očí,
každá víla tančí za jeden pocit.
Plouživé slzy nad luční pustinou,
zvadlá tráva lemuje mračna nad poslední květinou.
Jediná květina,ornament štěstí do srdce vyryt.

Květina naděje hynoucí ohněm zrady,
spálená hlína,již jen pustina.
Víly s tvářemi zvrásněnými,
víly naděje hynou nad pocity podřadnými.
Král zrady vítězem,bude velká hostina.

Král smutných zrad,zde má nyní palác,
víly otrokyněmi,slzy perletí se lesknou.
Vzpomínka na květinu krásnou,
květina zhynula,již není štěstí.
Král se raduje,svět slz nad cestou do neštěstí,
naděje jest mrtvá král zrady je tu pán