Stín anfasu

V záři reflektorů hasne má záře,
pod tíhou makeupu tajím své tváře
co s aplausem prasat v auditoriu mizí,
já Amor sám, všem však cizí.

Jako mys v pevnině zasazen
zbytečnost postrádám,
v objetí jedné z žádných žen,
po noci přijde noc
a pro mou zlost,
namísto naděje pouhý sen.

Jako útes pod přívalem vln,
tak polštář v nocích trpí
můj, když pod tíhou hvězd změti
vzlyká tmou
o lásce nás dvou.

Vidlice namísto nože proniká mi aortou,
když klečím nad svou mdlou,
už spadl hvězdný prach,
slunce vítá nový den

a já jsem popraven.