Večerní

a tak padalo ticho
na heřmánkovou Olomouc
a každý hráč se ustrnul
a nebylo už víc času na nadechnutí

bylo horko
venku i vevnitř
a tys viděl jen mé oči
které se rozcházely s pravdou
a nevěděly
nic

nic nevím

sestřel dívku
sedící v okně
dlouho tě plyšově okrádala
o iluze
byla nevinná
ještě zítra
byla
smutná

a na kostelní špičce
potichu hvízdal
červánkový sníh
rozhlédl se
a viděl všechno
i to
co se snažím utajit.