Chci Ti být nablízku

Luna už doplouvá na místa,
já čekám, až noc mi spánek přichystá,
co do snů hvězdy nadělí,
doufám že Tebe, ty můj anděli,
chci být měsíc, co dívá se jak spíš,
co nebem si svobodně pluží
a štěstím slzy roní,
to když tiskne se ke Tvé kůži,
tak krásně Ti voní…

Ráno nám už podává snídani,
já čekám, až vyjdeš cestu z červánků,
až vezmu Ti tvář do dlaní
a jemně šeptnu po vánku,
ať svět na chvíli zastaví,
chci být slunce, co vyhání z nočních tich,
co políbí Tě k probuzení
a zašimrá do lechtivých skulin,
pořád slyším ten Tvůj smích
a v myšlenkách se k Tobě tulím…

Oblohu brázdí jen linie modrých otakárků,
příliv překonává vlny svých hranic,
já už nečekám a jdu si pro bárku,
napínám plachty a pluji Ti vstříc,
chci být vítr, co si s dechem Tvým povídá
a každičký krůček hlídá,
co na křídlech Ti zůstává,
zapisuje nekončící vzkaz
a už se neodpoutává,
chci s tebou žít…až přijde ten čas…

Den už pomalu ve skalách usíná,
můra své tělo doširoka napíná,
neztrácím ani vteřinu a v šeru Tě tápu,
chci být ozvěna Tvých slov a vět,
tak poklidně začni vyprávět,
vždyť víš jak Ti rozumím a chápu,
chci být Tvůj stín
a své představy obracet v čin,
chci být voda, co Tě ovlaží
a vychutná sílu stisku,
chci být Ti pořád nablízku,
protože život bez Tebe
už si vůbec

představit nedokáži…