Zhynulá krása

Na skalce nad lesy,
v dlani a pěsti,
držel muž v sevření,
hromádku štěstí.

Kterou on zachytil,
v překrásném letu,
krásu co ukradl,
širému světu.

Oči mu září
a ústa se smějí,
a křídla na dlani,
strachy se chvějí.

Křičí to do světa,
že chytnul si motýlka.
však samou radostí,
utrh mu křidýlka.

A tak zhynula krása,
kterou člověk chtěl mít,
vlastnit chtěl dokonce,
měsíce svit.

Na svět teď dívá se,
přes černé pásky,
co člověk udělá,
pro trochu lásky.