Blecha zklamání

Nechápu tě, už snad ani nechci,
nabízíš se každý, tak co teda chceš?
Všichni chodí kolem jak slepci,
...klidně mi do srdce stále ostřím řež!
Mě to přeci nebolí...

Je to jako by jsi sůl do čerstvé rány sypal,
a díval se jak trpím při tom,
tak dělej, už konečně z mého života vypal!
Stejně pořád slyším tvého hlasu tón...

Nejsi tam a ani já tam nejsem,
jsem sama s fotkama, jenž tvář tvou ukazují..
Kdo z nás spadl a kdo je lezcem?
Vzpomínky srdce i hlavu zabarvují.

Já spadla, vím to, protože..
Není pravda, že svět patří zklamaným..
Zvedej oči v sloup a říkej „bože“..
Ale já musím svůj boj nazývat tím prohraným..

Milovat je k ničemu, když ta láska jde do vzduchu...