Polámaná loutka

Mé srdce co kdysi vesele hrálo,
zardousil chlad a není ho málo.

V žilách mám ztuhlé krystaly ledové,
v hlíně mi brzy zpapkají červové.

Byl jsem vůl, idiot, v lásku jsem věřil,
své srdce do péče ženský jsem svěřil.

Za kapku štěstí daň si svou vybrala,
mou duši nebohou krutě mi zlámala.

Můj svět se zhroutil na dno jsem padl,
jak bylo zmíněno do temného chladu.

Potácím se a opuštěně bloudím,
od lidí zoufale objetí loudím.

Chtěl jsem jen svou duši s jinou spojit,
věřit a milovat, o štěstí se dělit.

Jak rozbitá hračka, co jí pán nechce,
koupí se jiná, vždyť jde to tak lehce.

Koupí se lepší, rychle tě zabaví,
stará je rozbitá to přeci nevadí.

Nemůžu, nemám sil, strašně to bolí
ráda mi posypeš mé rány solí.

S tebou jsem měl pocit, že jsem výjmečný
,že mě má někdo rád a nejsem zbytečný.

Byla to lež, jak jehla do srdce
pěkně si oblbla hloupého pitomce.