Stýská, strašně se mi stýská

Otevřu dveře, zakopnu o pantofle, jež tvou nohu zdobí,
rozpomínám se na úsměv, jež ze smutku mne vysvobodí,
na oči, jež touží po polibku,
na tebe, když měl si chřipku...
Jdu dál, ploužím se bytem
a hledám tebe v žáru skrytém...
Nenacházím...
Stýská, strašně se mi stýská
Snad za rohem mne čeká tvé obětí, ten usměvavý kluk,
chci tě, mě se stýská a není mi to fuk.
Nepřicházíš...
Čekám na tebe ve vaně plné pěny
a volám tiše do ozvěny.
Stýská, mě se stýská
Tak přijď mne obejmout,
já prohledala každý kout.
Nejsi...
Sama se svým smutkem uléhám,
dál už nehledám,
je to určitě jen zlý – špatný sen,
zítra nové ráno bude, vyjde nový den.
Natáhnu ruku na polštáři
a dotknu se tvého těla, tváří,
tak pojď spát,
já musím si tě nechat zdát...