Příběh

Mám šanci, že zavřeš kapitolu?

Že zahubíš smysl mého bolu?

Dvě postavy z jednoho příběhu,

příběh jenž skrývá cit i něhu.



Že by v příběhu končil sen,

že bych otevřela oči a byl den?

Bojím se, že sny půjdou pryč

a ze života zůstane jen kýč.



Že odejdou a už se nevrátí,

že se mé sny v dálce vytratí.

Stojim na hranici Tvého dechu,

sbírám sedmikrásky pro útěchu.



Tenká čára definuje

můj význam existence,

bojim se jít a mlčet,

bojím se té konkurence.



Zraněné srdce u okraje ticha,

tesklivě pláče a vzdychá.

Dnes už to vím, láska zabíjí.

Lidské srdce na střepy rozbíjí!