Balada o holčičce a tkaničce

Ze dveří jdou stejné boty,
s podrážkou a tkaničkou.
Venku jak kůl mezi ploty
dívka ještě holčičkou.

Miluje jen tu jednu
tkaničku a podrážku.
Doma jich má plnou bednu,
s těmi nechce si hrát na lásku.

Milá trhlá, směje se,
kdo by neměl jí rád.
Z mít rád snadno stane se,
něco co má být napořád.

Pak to zaskřípe - řekne se:
„Bude líp.“
Jenže tkanička změnil se
na suchý zip.