Milion mil

Milion mil ucházím,
abych se dotkl Tvých vlasů,
nitek třpytivého oceánu,
který mi chladí prsty,
když zacházím do slunné oázy snů.

Milion mil propátrávám,
hodiny blouzním
z čarovného pramene
ve kterém protéká láska
na kůži ztrápené bolestí.

Milion mil rovná se
milionkrát zašeptání
do prázdného ticha,
které jsi vyplňovala,
ale teď chybíš…

Jak moc mi chybí,
když nemohu z čiré lásky
obdarovat Tě miliony polibků,
přičemž nejenom mé oči
si žádají Tvé přítomnosti.

Ach, jak krásná jsi,
jako víla zrozená,
jako nedokončená socha,
které dlátem bych se chtěl
napořád dotýkat
v roli mistra sochaře,
jenž miluje, co nejbližší je jeho srdci.

A Ty jsi,
byla jsi mojí touhou
v rozpuštěné kostce ledu,
chladila jsi mi hlavu
při pokušení,
když se mi rozpalovaly tváře
a jazyk dřevěněl při
našem prvním hovoru.

Ach, jak jenom překonám
těch dalších milion mil…

…bez Tebe…