Naposledy...

Naposledy...

Anotace: Líbat tvé rty, je jako chodit po žhavých uhlících, a pro mětudíž momentálně nemožné....

Polib mne,
zkus mně vnímat...
Dotkni se,
mého srdce...

Lehce,
jako bych byla z cukru....
Šeptej,
mi ty krásný lži....

Ach, lásko,
prosím, aspoň naposled....
Jako tenkrát,
když jsme si na nic nehráli....

Smáli se,
světu....
I Lidem,
co nadávají na lásku....

I těm,
který ji berou...
Až příliš,
vážně....

Jenže,
ten cit....
V nás,
někdo ztlumil...

A není nám pomoci,
stojíme vedle sebe....
A přesto jsme si,
tak strašně vzdálení....

Oheň se uhasil,
jen ješitnost v nás...
Doutná,
dál....
Autor whiolet, 05.06.2011
Přečteno 389x
Tipy 26
Poslední tipující: fijalka, kasparoza, Marille, Trinity666, tato22, Danga, Alain, la loba, CULIKATÁ, labuť, ...
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

Ta rána bolí a není třeba v ní nožem ještě kroutit, ubližuješ si ... Ale krásne počteníčko, byť strašně smutné ...

19.06.2011 22:38:00 | kasparoza

líbí

I nám někdo přehodil výhybku..
Už nikdy nebude v polibku
Ta nezhašená
Vášeň

Cesty se spojí, či rozpojí?
Nás bude už bolet obojí
Už s námi nekráčí
Láska

10.06.2011 01:05:00 | Trinity666

líbí

Lásky hudby ztlumené
srdce jak rozpůlené.
Mám to obdobné...
Snad čas přidá na volume

06.06.2011 07:48:00 | E.T.Jane

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel