Samota

Už tenké provazy do rukou tě řežou
a unavené ruce chtěly by spočinout
tvá hlava pokleslá nesmí se sehnout
a nastavit tak zranitelnost svou

Tvá duše nechce tuhle realitu přijmout
je tak těžké skutečnost skutečně zvládnout

Oči přivíraš a snažíš se únavou nepadnout
rty se ti chvějí,
chtěly by křičet, ale nemají odvahu
A tak tu jen tak dál stojíš spoutaný vlastní samotou
a sníš o krásných dnech, kdy nebyl jsi sám
byl jsi s NÍ