Tak moc...

Dala jsi mému životu smysl a radost
Toho trápení předtím už bylo dost
Teď už nemám žádné chmury
Opustili mě i noční můry
Jsem rád, že jsem Tě potkal
A ruku v ruce s Tebou zůstal

Osudu to chvíli trvalo
Než nás dva spojil
Mou mysl Tebou opojil
Teď hraje nám do karet
A štěstí se na nás směje
Ten pocit že mám Tebe
Více a více u srdce hřeje

Chtěl bych tady žít
Po Tvém boku co nejdéle
Nejlépe však navždy
Napořád si vychutnávat
Tvých prstů doteky
Šimraní konečky vlasů
Tisíce polibků a úsměvů
Do Tvých očí s kaňkami pohledů

Rozpustilé lechtání v posteli
Za pomoci škrabáku
A pusa plná špásu
To ještě více umocňuje
Tohoto vztahu krásu

Jak slunce a měsíc
Po týden se honíme
Než nastane mysli zatmění
Tvých rtů mámení
V jedno tělo spojení
Já spočinu v Tvém objetí
Sladkém opojení
Nastává všech ran zhojení
.
.
.
Nejkrásnější pocit je
Když člověk ví
Že sám na světe už není