Ta druhá

Prosím, nedívej se na ni,
srdce mi to láme,
nic ti však nezabrání,
nabídnout jí rámě.

Snad časem se to zlepší,
kéž bych tomu mohla věřit,
vím, je krásnější, líbeznější,
jak mohu se s ní měřit?

Nevidíš, jak trpím, milovaný,
pokaždé když se jí dotýkáš,
vždy když podíváš se na ni,
tolik něhy v očích máš.

Proč na mě se tak nedíváš?
Mé srdce žalem puká,
když se na ni usmíváš,
víš, jaká jsou to muka?

Nemohu bojovat s tímto zlem,
jež směje se mi do očí,
vždyť ona si svým půvabem,
tvé srdce snadno zotročí.

Nezbývá než smířit se s tím,
i když duši mi to trhá,
vždyť už dávno to vím,
že budu vždy jen ta druhá.