Přemýšlím o nás

Vše bylo jiné, než jsi mě poznala
a možná ... ses tolik nesmála.
I já byla jiná, ne tak veselá,
ale teď už obě známe - svého anděla...

Než jsme se potkaly tvůj život měl směr.
Teď žiješ za hranicí reality jeden velký sen...
Však předtím nemělas tolik trápení.
A pak, že potkat blázna není k zbláznení...

Asi o to horší je blázna milovat,
i přes tu dálku jej zbožnovat.
Věřit mu, dát mu srdce i tělo...
Jen, aby tě to jednoho dne nemrzelo.

Mám strach, když oddáváme se tomu citu.
Jsme spolu a přitom nejsi tu...
A já bych s tebou pořád chtěla být...
Ta dálka mi brání, do tvé náruče se skrýt.

Kdykoli může znovu nastat velký třesk.
Ty se odstěhuješ a mně bude chybět odpověď.
Ztratí se jistota, ty budeš poznávat nové lidi
a v mé hlavě čertík bude hlásat: "co by, kdyby?"

Slibuji, budu ti věřit, avšak v koutku duše se bát,
že přijdě někdo další, kdo bude tě mít hodně rád...
Kdo dá ti svou náruč, na něj budeš se moci spolehnout.
Dá ti to všechno, co já nebudu moci ti nabídnout...

Stejně však jsem ráda za to, že jsme spolu.
Budeme žít náš sen. Na houpačce nahoru - dolů.
Budeme narušovat gravitaci...
A kdyby tahle báseň měla anotaci
zněla by:

A ty jsi se rozhodla rozhodnou...
Že radši budeš láskou trpět,
než prázdnotou vyhasnout...