Odraz v zrcadle smutku

Zas slyšíš pláč
vidíš smutnou tvář
když zrcadla
se dotýkáš

Dusíš v nitru
úzkost a bolest svou
v rukou beznaděj
sevření jejích pout

Prý je nás sedm miliard
stejně je člověk navždy sám
je to už asi prokletí
nikdy necítit teplo objetí

Jednou větou
mi zničíš svět
tohle je konec
není cesty dál
ani zpět