Nesnáším!

Když všechno je lež,
říkej si co chceš.
Prý miloval jsi mě?
To sotva,
jen si křič a buď zmučený,
ráda tě popostrčím z otevřeného okna.

Proč jsi mi stále vykládal lži?
Jen pojď se mnou ke strži,
tam zahodíme všechny své křivdy,
a už nebudeme spolu nikdy.

Zatímco mě jsi líbal,
s jinou jsi někde snídal,
zatímco jí jsi hladil,
mě svými nepravdivými slovy mysl a srdce kalil.

A jen čistou náhodou,
zjistila jsem,
že už dlouho mě mlátíš do nohou,
ve snaze je podkopnout.

Ta vlna nenávisti, která se ve mě vzedmula,
tím žárem kterým vzplanula,
je obrovská a smrtící,
nepomůžou ani slova kající.

Ty u mě jsi zavřel navždy vrátka,
už nepomůže ani argumentující hádka,
Teď už jen na měsíc vztekle si vyj,
pro mě zamně, si v tom pekle shnij!