Och, božstvo Pokleslosti,
kam mysl mi zas uniká!
Skrz maso, vazy, kosti.
Ve světě tvých rysů
teď žiji jen.
Tu pro mne vše zaniká
noc, ráno či bílý den…
Zdá se mi plná radosti, ale nevímproč trochu z ní cítím i smutek duše někde hluboko v tvém Uvnitř...
24.06.2011 19:12:00 | Špáďa