..na větvích..
..na větvích..
To šeptání až na dřeň dostalo se
Lýko se protrhlo, jak by ho někdo prosek´
a míza vytryskla skrz dávné vábení...
°
Listoví vztyčilo se jak vojáků šik
To básnění až zázračné je moci
Čepel se zubatí a v žebroví už procit
koloběh žilnatin zpeřených na řapík…
°
Na větvích zřasila se kůra toužením
To stmívání až v letokruzích zpívá
Trachejí pro lásku jar i lét neubývá
Myšlenka citelná vykvetla dávno s ním…
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Tvé dílko jsem četla dvakrát... vždy se zaujetím, s chutí a hledáním teho svého.. teho čehosi pro sebe.
25.06.2011 16:09:00 | NikitaNikaT.
Kdyby tak stromy ústa měly,
své zážitky by vyprávěly.
Ony však jiný jazyk znají...
ve větru někdy zvláštně šumí
třeba...
jak Šumísek poskládat slůvka umí,
tajemství nevykecají.
22.06.2011 17:24:00 | Mourek
Tvé verše lezou pod kůru
a míze dávaj vzpruhu,
jarem zvou srdce na túru,
roztáčí léto v kruhu...
Odežeň z cesty frakturu! —
Nasedej, dobrodruhu!
22.06.2011 00:25:00 | Špáďa
Závidím archivu verše jež nese v sobě,
že pouštíš je po kapkách, díky tobě
20.06.2011 20:57:00 | Kars
Mícháš hotový alchymistický lektvary. Výsledkem je blažený pocit čtenářův.
20.06.2011 13:48:00 | Dota Slunská
Je to moc pěkné, plné velmi zvláštních slovních spojení. Velmi mě ta báseň oslovila.
20.06.2011 13:06:00 | danaska