tápání po lásce v temnotách

Ležim v posteli a vybavuji si tvou tvář
v srdci začíná ožívat něco,jen malinko
snad se mi to jen zdá,snad tomu citu už odjel vlak
snad jak neztratit rozum ,je to krátká záminka.
A tak poprvé v životě prosim tě
zachraň mně
ležím a dochází mi dech v mém vlastním světě
držim se jen té naděje....
Možná jen tvé oči způsobily,
že v krajině mého srdce vypálené zklamánim ,ucitil jsem vláhu...
a tvůj úsměv,něžný a milý
začíná měnit zahořklost v novou čistou snahu.
Dotkni se mne alespoň ve snu
prozatím
ve vláze dešťovýách kapek i klidů šťastných dnů
tě ucítím...