miluju tě , ale..

Kdo ví cos říkala
v hořkém nočním bdění
když se celý tvůj život scvrkával ?

snad řekla sis
nepotřebuju lásku jen rozptýlení
nepotřebuju vztah jen pobavení
snad...
a já pro tebe jen žil
a v té slepotě nepochopil
že to všechno byla hra
jak Titanic a jeho kra

prostě hra..
jedna dvě dívka jde
dívka si jde pro tebe
tři čtyři klidně spi
než se vzbudíš srdce sní
pět šest ptej se hvězd
copak skrývá její pěst
sedum osum má tvůj rozum
rozhází ho v noci za dům
devět deset stát
neměls o ní stát

a ráno otevírám víčka
na stole dohořívá svíčka
nedopalek a ještě list
kéž bych se nenaučil číst
a mají kouzlo kletá slova
oči se vrací zas a znova
a písmena pálí hluboko
do prázdné hlavy za oko

slza z tváře padá
a té já se ptám
kam vlastně padá
proč díru mám
tam co moje srdce bilo
proč mi hluché prázdno zbylo
a zůstal jsem tu sám

stavěl jsem lásky chrám
a ty - hrálas fuck´n run?

už vím co se ríká
v hořkém nočním bdění
když se celý můj život scvrkává
a stěny se kolem svírají
jako kotec kam zavřeli
divokého tvora..

tiché věty v slzách zní
že Smrt klidně vejít smí
z rány v hrudi teče krev
a ze hřbitova slyšet zpěv

zemřela láska
a do hrobu dána
sirota po ní zůstala
a celou noc až do rána
v bolestech o smrt žebrala

a všude kolem tichý mráz
chytlavou píseň slyším zas:

kdo to řek - snad ne já- asi já
že je láska krásnej cit
láska bodá jako nůž
tak ať táhne už chci mít klid


jednou ti odpustím , jen některé rány se nezahojí...