(Ne)bylo

Tomu...
… jehož cestou jít jsem chtěla.
Jemu, ač zlobit bych se měla?!
Oči ti září jasem vědění -
pozměnil's i mé vidění!

Cit a rozum - každý jinak velí,
toť propast, jež nás oba dělí.
Já příliš dobrá, že jsem k tobě?
Jak nepropadnout mám teď zlobě?

Smutkem štěstím jsi očím mým -
vím, že v propast neskočím!
Štěstí naše vidět jsem chtěla
a o zítřek lepší se jen chvěla.

...

Malá hudba, zvěstuje naději,
pluje vstříc na perutích svých
dříve bude tu, nežli se naději!
Mou duší hustě sype se sníh...

Tóny se vznášejí dolů, výše.
Zimu jaro střídá - úsměv.
V sedě jí naslouchám tiše...
Zahradou zní ptačí zpěv!

Tak ptám se:

Kvůli komu chtěla jsem bdít?
Mám zůstat, či za lepším jit?
Proč já tu vlastně čekám?
Vede cesta tvá vůbec někam?!

Čas vládne nám jak král,
k loučení dlouho zrál...
Nelžeme si, víme to oba!
Objetí - odchodu nadešla doba:
Slzí proudy, víc se už neptám,
vzdalujíc se, tobě šeptám:

Buď sbohem...
Smutný příteli s veselou maskou!