Surullisuus

Pověz mi několik vět,
O tom co máš rád.
Já ti z toho upletu příběh,
Který pampelišce zašeptám.
Nechat stébla trávy lochtat mě u kotníků,
Slzu razit si cestu skrz tvář.
Bolestně brouzdat do okamžiků,
Které sebral čas.
Paprsky Slunce snažící se roztát led,
V žilách, v srdci krystalky neoblomné.
Asi dlouho trvat to bude, nebude to hned.
Smutek na frontě posiluje.
Točit se skrz vítr,
Odporovat přírodním zákonům.
Nestačí říct to je mi líto,
Protože to stejně nepomůže.
Počítat okamžiky, tak jako na počítadle,
Stejně jako hvězd je jich nepočítaně.
Nenechat se pohltit tmou,
Spálit všechny důkazy.
Hloupě si namlouvat,
Že po tvém boku nebyla jsem to já.
Ale nemůžu se odpoutat,
Stejně jako v zlaté klícce zamčená.
Docela to zvládám,
Až na občasné chvíle sentimentality.
Kdy se uzamykám
A přemýšlím, co vlastně dál dělat mám.
Asi nedokážu přijmout fakt,
Že už nejsme my, ale ty a já.
Statečně si říkat,
Funguješ jako kamarád…
Ale to těžký, dívat se na Tebe,
Když vím, co prožili jsme.
Dívat se Ti do očí
A neptat se, na co asi myslíš.
Potřebuju pryč,
Od všeho utéct.
Není to nejlepší řešení, já vím,
Ale přestávám chápat, co vlastně chtít…