Mé ztracené dětské lásce..

Bolest v srdci těžkou, jako kámen mám, po tváři mi stékaj slzy, oči si utírám. Vzpomínám při písni na tebe, jak chtěli jsme se koukat na nebe, jak hladili jsme se a líbali a přitom se na sebe dívali. Já hrozně šťastná jsem byla a do teď jsem nepochopila, proč nechal si mě náhle samotnou a řekl si, že jdeš za jinou. Do srdce,jak kdybys mi zarazil šíp, ta bolest je příšerná, ať už je mi líp. Nevím, jak zbavit se toho pocitu prázdna, jaká teď budou bez tebe rána? Přemýšlím a v hlavě běhaj mi vzpomínky, jak dávals mi sladké na tváře pusinky. Jak mávnutím proutku, je všechno náhle pryč, ta bolest v mém srdci, je horší než bič. Každý den od toho našeho rozchodu, cejtím se,jako bys shodil mě ze schodů. Že bolí mě srdce už teď doufám víš,i když mi stejně nerozumíš. To žes mi lhal přímo do očí,dělá můj žal na světě největší. Stejně tě miluji a topím se v slzách, pro lásku, pro tebe, pro všechno o nás...