Ten vzduch, který dýchám

Mluv na mě…
Šeptej mi do lící,
chci Tě poslouchat,
ten hlas tolik uklidňující,
lék na všechny nemoci,
na bdění dlouho do noci,
ukolébání stříbrných sov
a víl na mechu,
mluv na mě,
přesně znám tu polohu slov
a pousmání,
v čase nádechu…

Dívej se na mě…
Tím pohledem zázračným
a citem průzračným,
rozpij nám odstíny,
myšlenky proměň v činy,
prodluž naše vteřiny,
ať každá Tě ve mně zanechá,
chci Tě líbat,
pomalu
vychutnávat,
nikdo přece nespěchá…

Dotýkej se…
Mých ramen a klíčních kostí,
mám příjemnou husí kůži,
neoplývej skromností,
rozbal květy růží
a zakryj nás do nich,
smíš,
horkými dlaněmi
dotýkej se níž…

Dýchni na mě…
Teplem, pod nímž roztávám,
dechem, s kterým vzlétávám,
srdcem, které rozpálí,
foukej mi do vlasů,
vše zlé vyžeň do dáli,
když osud kartami míchá
a já si beru,
pohár svůj piju
a nebojím se,
když mám Tebe…

Ten vzduch,
který dýchám…

a pro který žiju…