Plameny temnot

Ve večerním světě
vnímám blízký šum
mnoha kapek
slaných,
jak z mých očí.

Maják – světlo temnotou,
nápověda pro hráče:
Stejný a přesto jiný
růzností míst.

Klidně plane nocí,
však pod ním
temnota sílí – tam
je nehlubší.

Ve stínu plamenů přemítám
o veliké ztrátě:
tichých večerů
prostoupených smíchem,
sametových nocích
v umlklém sadu -
vánici třešňových plátků...

Stejný měsíc zírá z hůry
zpola zahalen mrakem.
Neměnný pozorovatel
Jen mě se jiným zdá?

Téměř spící moře
vypráví staré báje
a srdce bolí více.
Po vánku šeptám:
Jednou promiň,
že nejsem vílou
z tvé fantazie,
natož dámou
mnoha snů.

Vím, že příliv
nezacelí rány
hluboké.
Jako slovo
neutiší bolest.

Ohnivé slzy kanou
tichou prostorou.
Ach, jak duše bolí,
když vím,
že ublížila jsem
tolik

Divoký tanec plamenů
pohlcuje pohled můj
vlezlý chlad okolní noci
umocňuje prázdna pocit
Uhlíky tiše žhnou
já posílám krajinou
poselství ...