Rozkvetla jsi mi...

'
Rozkvetla jsi mi temnou nocí,
hebká a vlídná, voňavá po stráních.
Není to pouhý sen!
Hořím a jsem zas ve Tvé moci,
jak na mě Tvůj vzdech vášeň šplích.

Rozkvetla jsi mi do růže,
krásná a svůdná bohyně.
Jen zvědav jsem, kdopak mi pomůže,
až vězněm budu Ti ve klíně.
Zajatcem stávám se Tvých horkých dlaní,
Tvá přízeň potěší každý den,
když naše těla lásku potem zdaní,
provždycky budu Ti zaslíben.

Rozkvetla jsi mi v náruči
a pamět uchovala, jak to bylo milé,
ty záznamy hřejí, nemučí,
jsou krystalem něhy dané chvíle.
Hraji si s nimi na honěnou,
jak bláznivý, snivý akrobat,
do smrti snad se nezaběhnou,
navěky chci si je uchovat.

Rozkvetla jsi mi v jiskřičkách očí
i ve sladké bázi klína.
Sen stal se skutkem,
jen v kladném směru svět se nyní točí.
Tak snadno se s Tebou zapomíná...
.