Žárlivost

Jak bolí osamění
přílišnou touhou zaviněné
má vodo z břehů vylitá
pokorně žádájící- pij


a ten, kdo dlouho žíznil
ústa otevřel
a pokorně ač bázlivě
se k tobě sklonil


a omámen a do vln lapen
bez dechu a bez něžností
spí tiše na mělčině
věčně přesycen