Dva jsou jedním

Tvůj
úsměv jemným vánkem hladí duši mou...
Né tak zcela nevinnou.

Vinna
Jsem citem k tobě, který ukrytý v nitru nosím,
chtíčem po tobě, a slovy, kterými prosím
o další chvíle.

Ty
štěstí, radost, v tobě ukryté jsou.
Víra v Tebe otevírá další naděje.
Ty - Oporou mou, skutečnou a jedinou.

Jsi
kapkou zklidňující žízeň,
úsměvem zahánějícím trýzeň,
jsi mým světem.

Nezanechej
bolest a pláč buď mým a to stále,
vyplňuj mé srdce dále.

Osud
relativní pojem a náruživý hráč
zvláštními okolnostmi přivadí nás
ke stále většímu porozumění...

... a pak ... ?

Dva
jsou jedním,
jeden obojím.