Útržky z mého srdce

Když ty spíš…

Mraky už jsou rozestlané,
zpívají nám haleluja
a ty spíš…
Vítr si svobodně vane,
vyráží na zahálku,
vesele bujaří
a hledá skrýš…
A já s hlavou v oblacích,
v nebeských peřinách,
s křídly ve ptácích
a rty takhle na dálku,
na Tvé tváři,
rozplývám se
v horkých malinách…

Když se směješ…

Vesmír pod tíhou štěstí
hlasitě zasténá,
Tvé líce sametové
těch mých se dotýkají…
Kéž by byly
pořád jen usměvavé
a takhle šťastné,
to je pro mě ta
nejvzácnější odměna,
po které jsem vždycky
snila potají…

Třeba někdy…

A kdybys náhodou
někdy plakat chtěl,
tak úplně všechno
můžeš mi říct
a bát by ses neměl,
já z Tebe ráda
budu číst,
i stránky nepopsané,
rodíc se v daleku,
i slova nevyřčená
a tisíc mil vzdálená,
jsem tu přece
pro Tebe zrozená,
navěky věků…

Znám křišťálovou studánku…

A les za úbočím
a odlesky třpytivých dnů,
tak pověz mi vánku,
že tohle mezi námi
už se nikdy nevytratí…
Bojím se podívat do Tvých očí,
protože se do nich
strašně rychle propadnu
a zrak se mi
jen těžko odvrátí…

Vzal sis mé tajemství…

Doprostřed mé země
odvážně jsi přišel,
opatrně…jemně
všechno jsi to našel
a nezkoušel ses schovávat,
naučils´ mě chápat
význam slova milovat,
děkuji Ti…
Jsme teď jak blesk a hrom,
co spolu spočinou
v té nejsilnější bouři,
neskutečně blízko,
jak obloha s hladinou,
jak nebe se zemí,
blesk a hrom…
Máš moje srdce,

víš o tom…