Sen o lásce

Poskládat slova do skla,
obalit sametem,
tiše snít,
pro růži hozenou ze skal
do křížku s osudem,
roklí jít.

Poskládat lístek po lístku,
k světlému tajemství přiložit ret
a zcelit
každou trýznivou bolístku,
Tvé květy znám už nazpaměť,
chci věřit.

Každému novému úsvitu,
který nám postříbří vlasy,
že vtiskne naději,
na bílou přímku citu,
na dobrý, na zlý časy,
že ledy roztají.

Vždy pro víru hledám Tvou dlaň,
je té mé podobná jako vejce vejci,
srdce mé rozkvétá jak v máji stráň,
bílá a černá nocí a dnem pulsující

semafor citů a snů,
ztracená Archa Noemova,
ptáci bez křídel,
až do nového dne procitnu,
kéž Tvář snů uchová,
jsi vše, co jsem kdy chtěl.