1968

...........
...........



Tato noc se už nikdy nebude opakovat
Stejně jako noční město co kráčelo ruku v ruce
společně s námi
Už nikdy se nevpiju svým pohledem do tvých očí
stejně tak tramvajová zastávka se neposune
směrem na jih za světlem neónů
A tvé rozevláté vlasy mi nebudou připomínat
hlas Jimiho kytary zavedené do nejhlubší žíly
co vedla přímo k srdci
Tak nějak toho jara nám chutnala láska
zatím ještě zakazováná těmi dospělými , co měli
úplně jiné starosti než naše společné prožívání
Těch úponkovitých nocí ve kterých svítání
přicházelo tak náhle , že jsi se někdy zapomenula
oblékat do modrých šatů oblohy co vyšívaly květy
pod našimi nahými těly v těch okamžicích
Rychlého střídání měsíce a slunce
Vždycky jsem se opozdil se svým příchodem domů
a ohně svárů a výčitek mě stejně zežraly hned
u venkovních dvěří
Ale tvá podoba se nějak neztrácela z mé mysli
ještě jsem si pamatoval tvé žhnoucí rty a doteky prstů
kreslících na mém těle pentagramy zaklínání
Jenž umí vytvářet pouze ženy co dovedou milovat
okamžiky , co odcházejí v závratném prožití
do propadliště dějin a zapomínání ...



Tato noc ještě voněla kouřem komínů a černým dechem
pracujícího města
Tato noc salamandr barevnosti v odrazech měsíce co se začínal probouzet v kalužích , které jsme potkávali
pod pomalu jdoucíma nohama
Už jsme nespěchali protože tato neopakovatelná chvíle plná doteků a polibků nás v sobě spoutala
neviditelnými pouty ...
Kolik jsme pak prožili společných nocí , ale už nikdy
jsem s tvým nahým tělem necítil v dlaních váhu
celého vesmíru který nás dokola obklopoval
Nikdy už jsem neprožíval to co v tuto vyjímečnou noc
Ani tak dlouhé vlasy jako dráha mléčné dráhy
v naší galaxii ...
Ani město které se zhroutilo pod náporem nových
myšlenek architektů předělávajících jeho obraz
k obrazu ranného socialismu
Co právě přijížděl na pásech těžkých tanků
vyrvávajících z dlažby malé kostky našich
protínajících se osudů ...